Hlavou zeď neprorazíš? ... aneb jak se dostat ven z krabice

...najednou se vám TO stane. Připadá vám, že NEVÍTE, KAM máte jít dál....Získáte pocit, že ani NEVÍTE, KDE jste. A když se v tom začnete pořádně šťourat, s hrůzou nakonec ještě zjistíte, že snad už ani NEVÍTE, KDO doopravdy jste.

Jste úspěšný, perspektivní a obvykle vyrovnaný člověk, který nemá problém si jít cílevědomě za svým. Máte dobré přátele, milovanou rodinu a skvělou práci, ve které jste si svým vlastním spravedlivým šéfem. Skvěle!

Jenže... sinusoida života je neúprosná a tak vás to najednou potká. Ráno se z polohy na zádech díváte střešním oknem na modrou oblohu a víte, že z postele dnes prostě nevylezete. Protože NEVÍTE PROČ. 

Svět kolem vás normálně plyne dál. Vše se zdá být v naprostém pořádku. Ale vy jste se totálně zasekli. Zacyklili ve spirále svých zhoubných myšlenek. Znáte přeci tisíce motivačních citátů, moudrých knih vzešlých z per moudrých lidí, znáte pravidla pozitivního myšlení. Ale před vámi je ZEĎ. Ne, vlastně je všude kolem vás. Jste v krabici a bezmocně chodíte z rohu do rohu ve snaze najít východ ven na slunce, na tu svoji Cestu.

Vaše myšlenky prýští skrz emoce a nálady do vašeho bezprostředního okolí, které je jen tak velké, jako je ta vaše krabice. Myšlenky naráží na její stěny, jako bumerang se vám vrací zpátky a těžce dopadají na vaši hlavu. Jsou těžké jak kámen, ostré jak břitva a přitom se dostanou všude jak voda. Kumulují se, až jich je tolik, že máte pocit, že vás musí zadusit. V krabici se stává nedýchatelno. Zavíráte moudré knihy, zahazujete motivační kartičky. Zásady pozitivního myšlení jsou u ledu. Chystáte se uložit se do stavu rezignace. Je to tak příjemné!

Hlava sevřená v těžké křeči a urputná snaha zvrátit svoji situaci, kterou ani nedokážete pojmenovat a vypadá ve vaší hlavě mnohem hůře, než tomu je ve skutečnosti, znamená výsledky rovné hodnotám hodně pod bodem mrazu, demotivaci, stres a točení hlavy ze spirálovité rotace toho vašeho miniaturního vesmíru. Vesmíru, který jste si vytvořili a kde se vše točí jen kolem vás.

Vaše počínající neaktivita jakoby ale vytvořila ve vaší krabici skulinku, našla začátek toho zašmodrchaného klubka nitě a pomalu jej začala rozmotávat. Tahle Paní Neaktivita je zřejmě hodně šikovná. Vaše hlava se začíná čistit. Zlé nestvůrné myšlenky se ukládají k zimnímu spánku a ve vás zůstává najednou místo pro trochu kyslíku. Stěny krabice začínají slábnout a hustota vzduchu se navrací k normálu. Začínáte dýchat. Věci volně plynou...